Egon BONDY

EGON BONDY (vl. jm. Zbyněk Fišer, 1930–2007), filosof, básník, prozaik, esejista, čelný představitel undergroundu, studium na gymnasiu přerušil 1947 a poté žil téměř deset let bez stálého pracovního poměru. Odmaturoval až 1957 a dálkově vystudoval filosofii a psychologii na FF UK. V letech 1957–1962 pracoval jako noční hlídač v Národním museu, 1962–1967 zaměstnán v bibliografickém oddělení NK. Od roku 1967 byl v invalidním důchodu, žil v Bratislavě. Na konci čtyřicátých let se účastnil aktivit surrealistické skupiny, 1950 byl jedním ze zakladatelů samizdatové edice Půlnoc. V padesátých a šedesátých letech vystupoval jako představitel nezávislého levicového myšlení, v sedmdesátých a osmdesátých letech se stal kultovní postavou undergroundu, jeho verše zhudebňovaly rockové skupiny (např. Plastic People of the Universe). V šedesátých letech publikoval v odborných časopisech (Dějiny a současnost, Filosofický časopis), v sedmdesátých a osmdesátých letech v samizdatu (Paternoster, Vokno aj.). Věnoval se otázkám marxistické ontologie, orientální filosofie atd. Jeho básnické dílo zůstávalo do roku 1989 v rukopisech nebo publikováno v samizdatu a exilu. V padesátých letech se pohyboval v okruhu Ivo Vodseďálka, B. Hrabala, V. Boudníka, J. Krejcarové a využíval metody tzv. totálního realismu. Poesii té doby shrnuje Básnické dílo (9 svazků, 1990–1994), kromě toho vyšla řada jeho prosaických prací.

Revolver Revue č. 14/1990 otiskla autorův medailon básnířky Honzy Krejcarové) datováno 15. 5. 1982), č. 15/1991 zveřejnila sbírku z roku 1950 Totální realismus (v rámci bloku Edice Půlnoc), č. 26/1994 vzpomínku na Hanese Reegena (v rámci bloku Hanes Reegen: „Smrt je požár muzea“) a vzpomínku na Jana Lopatku (v rámci bloku „Lopy, malý ničema“) a č. 29/1995 báseň ze sbírky Velká kniha (1952); publikováno v rámci bloku Smršťovače – hořké dávky: Jaroslav Dočekal, č. 45/2001 prózu 2000 (román), která vyšla strojopisně v Edici Půlnoc (připravil, komentoval a ediční poznámkou doprovodil Martin Machovec). V č. 31/1996 byl představen v pravidelné rubrice Sedm.

O ediční praxi při vydání Bondyho próz Invalidní sourozenci a Afgánistán v nakladatelství „Zvláštní vydání...“ napsal pro Kritickou Přílohu Revolver Revue č. 27/2003 Martin Machovec. Třísvazkové souborné Básnické spisy Egona Bondyho (nakl. Argo) pojednal ve třech reflexích (Dílo a podobenky, Básník Egon Bondy podruhé a Do třetice s Bondym) Marek Vajchr. O Bondyho veřejném působení v prvních letech po listopadu 1989 píše Adam Drda v RR č. 103/2016 (viz též zde).