Jindřich CHALUPECKÝ

JINDŘICH CHALUPECKÝ (1910–1990), literární a výtvarný kritik, historik, překladatel. Studoval na FF UK (estetika, dějiny umění, filosofie), universitu však z vlastního rozhodnutí opustil a vzdělával se zejm. v otázkách moderního umění jako autodidakt. Od 1944 zaměstnán v různých výtvarnických organizacích. Publikoval od 1930, zprvu psal o literatuře, postupně i o výtvarném umění, do 1938 zejm. v týdenících Čin a Světozor, 1940–1946 v měsíčníku Volné směry, od 40. let také ve sbornících a výstavních katalozích. S výtvarníky Františkem Grossem a Františkem Hudečkem tvořil jádro volného společenství, z jehož debat a názorů na soudobou civilizaci a umění (stať Svět, v němž žijeme, časopisecky 1940) se 1942 spolu s dalšími malíři, fotografy a básníky zrodila Skupina 42. V duchu její záměrně antiprogramové poetiky přesnosti, intenzity a drsnosti spoluredigoval 1942–1943 měsíčník Život. 1946–1948 řídil Chalupecký čtvrtletník (později měsíčník) pro umění a filosofii Listy. V 50. letech byla Chalupeckému povolena jen oblast lidové tvorby, v průběhu 60. let mohl opět působit ve svém oboru, publikoval zejm. v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění a Sešity. Po 1970 publikoval v samizdatu, v exilových a zahraničních revuích. Knižní výbor z esejí a kritik 1934–1948 vyšel jako Obhajoba umění (samizdat 1988, 1991). Přehled českého poválečného umění, dokončený 1985, podal v knize Nové umění v Čechách (1994). Ve svazku Expresionisté (1992), obsahujícím definitivní verze strojopisných studií ze 70. a 80. let o Richardu Weinerovi, Jakubu Demlovi, Ladislavu Klímovi a Josefu Haškovi. Se svou ženou Jiřinou Haukovou přeložil Eliotovu Pustou zemi (1947), k vydání připravil básně z Halasovy pozůstalosti (1963) a výbor z díla Jakuba Demla (1991).

Revolver Revue přinesla jeho texty v č. 8/1987 (Pravdivý příběh Vladimíra Boudníka), 20/1992 (o grafických listech Naděždy Plíškové, 1967), 25/1994 (Generace) a 45/2001 (Umění a transcendence). Číslo 29/1995 přineslo rozsáhlý výbor z Chalupeckého přijaté korespondence ze čtyřicátých let. O Chalupeckého pohledu na ruské umění hovořil Viktor Pivovarov v Kritické Příloze Revolver Revue č. 17/2000 a recenzi na Chalupeckého knihu Úděl umělce. Duchampovské meditace (1999) napsal pro KP RR 13/1999 Tomáš Pospiszyl.