Ivo VODSEĎÁLEK

IVO VODSEĎÁLEK (8. 8. 1931 – 19. 9. 2017) po maturitě na reálném gymnáziu (1950) pracoval ve svém rodišti jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými balony v Čechách, posléze dosáhl kvalifikace pilot-instruktor. Od roku 1988 je v důchodu. Verše a prózy z přelomu čtyřicátých a padesátých let shrnul do soukromé rukopisné edice Půlnoc, kterou v té době redigoval s Egonem Bondym. Ačkoli psal i v dalších letech, jako literát vystoupil oficiálně na veřejnost až v roce 1990. Pětisvazkové Dílo Ivo Vodseďálka vyšlo v nakladatelství Pražská imaginace (1992), eseje, memoárové črty a povídky z let devadesátých v knize Felixír života (2000). V Edici RR vyšly pod názvem Dvě prosy (2004), jediné jeho známé prozaické texty z padesátých let – Kalvárie a Kompensace, a deníkové záznamy Jedna věta (jako samostatně neprodejná příloha RR č. 83/2011. 

Ukázky z jeho tvorby otiskla RR č. 47/2000, 50/2002, 66/2007, 60/2005 a 125/2021 (s rozhovorem s Olinou Kaufmanovou a esejí Mirka Kaufmana). RR č. 126/2022 přinesla výběr z jeho koláží a deset textů, jež vznikly na základě RR otázek k Vodseďálkovu dílu. Dále byl představen v cyklu Sedm (29/1995). Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2006.