REVOLVER REVUE 88 / PODZIM 2012

5.9.2012

+ zdarma DVD s dvěma filmy Jana Foukala: Poslední přednáška Egona Bondyho a The Making Of

OBRAZY – Pure Beauty / BESLAN / Korespondence – GOMBROWICZ + DUBUFFET / ZEMĚ ZASLÍBENÁ / PRÓZA – Blažíčková, Lichtenstein, Vlasáková, Gál, Štindl + Bolf / DAODEJING – Král, Merta, Typlt / DESIGN – Čumlivski, Babák / Rotbauer – REEGEN, Boudník, Bouše a další / ateliéry / CENA RR – Bohumil Doležal / Kritický Couleur – literatura, výtvarné umění, film, divadlo / a další

Podzimní číslo + DVD bude přivítáno na Velkém Večeru Revolver Revue ve čtvrtek 20. září v café V lese, spolu s RR knihami Viktora Karlíka Podzemní práce / Underground Work a Jana Čumlivského Union –Ideální stát. Mj. vystoupí: Vít Kremlička, Jáchym Topol, Petr Placák a J. H. Krchovský + Krch-off band, hrát bude i Diktát a RR DJ. Srdečně zveme! (Více…)

Objednávejte s výraznou slevou zde

V Edici RR právě vychází:

3.9.2012

Lubomír MARTÍNEK / MUŠKÁTOVÝ OŘÍŠEK 

V autobiografické próze, která je pásmem záznamů a úvah inspirovaných putováním do Indonésie, se Lubomír Martínek mimo jiné soustavně vymezuje vůči životnímu stylu založenému na těkavě povrchní konzumaci zážitků. Jeho Muškátový oříšek tak není jen osobitým, „antituristickým“ cestopisem, ale také polemicky zahrocenou esejí o „běžných povinnostech člověka“, který se rozhodl na svých cestách vzdorovat myšlenkovým stereotypům a kulturním předsudkům. Vzor kázně v myšlení a stylu, která je předpokladem takto vedeného zápasu o neodvozený výraz, Martínek nachází zejména v románové tvorbě Josepha Conrada a Roberta Musila, již v textu průběžně reflektuje.

S výraznou slevou objednávejte zde.

V Edici RR právě vychází:

Vyjde v Edici Revolver Revue / Jan Čumlivski: Union – Ideální stát

27.8.2012

V září rozšíří Edici Revolver Revue kromě jiných titulů próza Jana Čumlivského Union – Ideální stát. Z textu, který v ERR vyjde s ilustracemi Ondřeje Přibyla a v grafické úpravě Olgy Benešové, přinášíme úryvek:

(...)

5 Po paměti
Nahmát sem po paměti sáček s kávou, nahřál vodu v konvi, nalil jí do spodního segmentu, vložil do ní hliníkový sítko, nasypal ten zbytek kafe, přiložil na závit vrchní díl, vzal spodek do trička, dotáh a šoupnul na plotýnku.
Strojek si naposled vodchrchlal a pošel. Lovil sem zbytek marmelády v zasmrádlý lednici. Smrděla i potom, co sem ji zavřel. Už ani pořádně nechladila. Vytáh sem z uhláku starý noviny a při snídani přelouskal, co sem minulej tejden nestih. Moc toho nebylo, jen v tiráži sem vobjevil eště nějaký špeky.
Vlez sem zpátky do postele a snažil se soustředit na čtení. Ze zoufalství sem pustil rádio. Rozezlený důchodci s natáčkama a fialovym přelivem na hlavě, třídní nenávistí v hlasech.

6 V bedně se zas rozváděj
Chodil sem po šedivejch a černejch špinavejch ulicích a míjel lidský trosky, co nechtěj makat. Ssajou z krabicáků, sbíraj nedopalky. A já na ně platím svý daně. Já doplácim na jejich zhýralej a neseriózní život. Než se naděješ, je tu kolika, rak, infarkt a já to platim. A voni zůstávaj hrdý. Tvrděj furt, že naší pomoc nepotřebujou. Jen že někam jedou, že někde v prdeli republiky nastupujou za deset minut do práce a potřebujou nutně prachy na taxíka, že maj děti, který kvílej hlady po nejlevnější vodce. Míjel sem šedý vobčany, co myslej na bene, co maj doma.
Eldorádo u plotny, u televize, v posteli, u hobby ponku, na záhonku, na půdě, v honírně, ve špajzu, v garáži, v bazénu. Nirvánu chipsů, broumovskýho Opata a ligovýho zápasu sraček se sračkama, co dycky dopadne na kříž. No jo, myslej na kříž. Důchodci zmatený Duchem svatym, Vartovaja bašňa a pohled, kterej se rovná spasení. Ženský s igelitkama narvanejma žrádlem, co myslej jen na to, jak to všechno stihnou uvařit a zamrazit a v televizi už se zase rozváděj.
Vostrý chlapi, co sou nejrovnější z rovnejch, jen trochu marný ze svýho životaběhu. Mydlej to každej den v práci osum, deset, dvanáct hodin, pak v socce vlčíma pohledama šlehaj po každym kousku stehna nebo práskačky, co se jim namane. Dyž je při tom někdo přistihne, dělaj, jako že to je spíš fotrovská starost, aby jí tak nějakej násilník nenásilnil. Když je přistihne ženská, stojí jim ve vočích výhrůžka. Jen se podívej na sebe, ty flundro stará. A ta ženská se na sebe dycky podívá. A dycky už je trochu moc stará. Přesune se v úvahách nad sporák. Nebo před bednu. A vostrý chlapi myslej na svůj hypotetickej poklad, co maj v trezoru pod pivní vanou, která je tvrdá jako kámen.

7 Přes všechnu hořkost
Měl sem další podělanej kšeft. Ta ženská mi volala, abych našel jejího zaběhlýho bojfrenda. Stál sem na bulváru a rozmejšlel se kam dál. Vona, že je smutná a že ho potřebuje. Chvíli sem trénoval svý detektivní schopnosti a pak zamířil do svýho voblíbenýho bistra. Měl sem v plánu čekat na ten vokamžik pravdy. A taky mě to už všechno zběsile sralo. Na bulváru fízlové už zase přenášeli baby vymóděný do minisukní přes velký louže, co tu zbyly po poslednim monzunovym přívalu. Teplouš Pít si za barem pohrával se svojí nelegálně drženou upilovanou brokárnou a leštil její hlaveň utěrkou. Lek se, jak sem se neslyšně vopřel do dveří. Ale jak mě zočil, vomluvně se usmál, vrátil náboje do hlavně, zamaštěnou utěrku zastrčil za pásek a už to chystal. Stisknul sem v dlani boxera, jenom abych si dokázal, že, i přes všechnu tu hořkost, sem rovnej a tvrdej chlápek. Přede mnou stálo kafe. Zapálil sem si. Zapálil sem si a chvíle pravdy nepřicházela. Neměl sem na vybranou.
Sledoval sem stuhu dýmu, co vycházel zpod sloupečku popela. Kroutil se a rozpouštěl. Stuha se vovíjela kolem mojí hlavy, kolem hlavně Pítovy bouchačky pod barpultem, kolem Pítovy ruky s cigárem. Potáhli sme voba skoro zároveň. Stuha na vokamžik zaváhala a pak se začla znova nekonečně pomalu soukat z popela. Voba sme vypustili kumuly dýmu, který rozrážely jemnou linku stuhy a miniaturní vzdušný turbulence jí vsávaly do sebe. Hustá mlha se na vokamžik zaleskla na Pítovejch zrcadlovejch černejch brejlích. Pak sem se z ní vynořil já, unavenej a znuděnej, jak sedim na baru a v ruce držim to cigáro, co se z něj vysouvá ta stuha, co jí sleduju.
Přemejšlel sem vo tom. Vo kundalini.
Venku se mezitim smrklo, začlo znova chcát.
Lil sem do sebe už třetí kafe, lokál byl prázdnej, v protilehlym rohu místnosti jemně zrněla televize. Našedlý fleky se rychle pohybovaly ze strany na stranu, mezi nima pár tmavejch. Teplej Pít měl rád hokej, ale neměl rád kecy. Bylo ticho, jen elektrický výboje v televizi praskaly. Venku vytrvale šuměly kapky. Bylo hnusně, ale aspoň teplo.
Drtil sem křížovkářskou stránku novin. Sarmat na štyry, Alan na šest. Jevy přeměněný na věci, věci symbolizující stavy a dějiny, zakódovaný ve slovech, který sou nejapně vysvětlený v anotaci. Chlívky, který se na každym možnym místě křížej, jako by existovaly jen dvě cesty, jak toho cíle dosáhnout. Přitom není nezbytně nutný vobsáhnout všechno vědění omezený luštěbnim formulářem. Většinou můžeš tajenku vyplnit na první dobrou. Věnoval sem enormní množství času abstraktnim úvahám, v kterejch sem se ztratil.
Když sem se probral z myšlenkovýho kómatu, všim sem si, že v boxu sedí jeden z mejch starejch kompliců. Přised sem si. Bylo to dlouhý, únavný, starý a vetchý. Pak sem se doslech, vo jakýho buchara šlo tý nešťastný bábě. Teda já ho vlastně znal, ale teď vyšly najevo nový skutečnosti. Já znal i tu další sajtku i tu předchozí. Udělalo se mi šoufl. Případ byl vyřešenej. Zavolal sem tý bábě, ať si ho najde sama u tý druhý, nebo jak to vlastně chce, a rovnou sem jí řek, že si za to nemůžu nic účtovat. Další mistrovskej kus logiky a kriminalistický zkušenosti.

8 Miluju Prahu
Lampy tiše zářily ve skanzenu, když sem valil nočnim městem domu. V zákoutí u kostela páchnoucim močí sem zahlíd kurvu, jak kouří péro nějakýmu obtloustlýmu chlapovi. Nejspíš turista. Měl na hlavě kšiltovku a na sobě tričko Miluju Prahu. Tak nějak mě to povzbudilo. Viděl sem, že sou i neočekávaný radosti.
Došel sem do svýho kutlochu a došlo mi, že mě to nepovzbudilo vůbec.

(...)
 

Vyjde v Edici Revolver Revue / Lubomír Martínek: Muškátový oříšek

1.8.2012

Na podzim rozšíří Edici Revolver Revue kromě jiných titulů próza Lubomíra Martínka Muškátový oříšek. Pásmo záznamů a úvah inspirovaných putováním do Indonésie je nejen osobitým, „antituristickým“ cestopisem, ale také polemicky zahrocenou esejí o „běžných povinnostech člověka“, který se rozhodl na svých cestách vzdorovat myšlenkovým stereotypům a kulturním předsudkům. Z textu přinášíme úryvek:

Vyvážený den. Být tak malířem, abych dokázal pojmenovat barvy. Takhle se nejspíš už zase mýlím: sienská hněď, lahvová zeleň, námořnická modř, lila… Kamarád mi stále ještě nepřinesl slíbený vzorník barev. Nejspíš zapomněl, připomenu mu to, až ho po návratu opět uvidím. Ale jaká úleva, když už vím, co chci popsat.

Dvě několikahodinové mořské procházky. Mezi nimi báječný klid sroubený z lenošení, vzpomínání, přemítání, pozorování, trávení… Také domorodci polehávají na vykachlíkovaných hrobech předků, které si zakopali okolo domů. Bunkry, které Japoncům nepomohly, dožívají s elegancí zániku. Z betonového vyloďovacího mola si děti udělaly bazén. Správce nabídl svou pomoc při organizování následující etapy. Rozhovor ukončil slovy: „Bahri speaks English.“

K majáku.

Čím lepší kniha a čím méně autor přítomný v díle, tím větší chuť poznat jeho život. Hemingway býval také přítelem, netřeba utužovat přátelství flámem. Po něm přišli další.

V dobách mého dospívání se hodně rachotilo odcizením. O čem jiném měli psát váleční veteráni, svědci překotné industrializace, neustále otupovaní bojovými výzvami, bezzemci vyhoštění z domovů? Jejich návaly zoufalství byly odůvodněné, úzkost pochopitelná, strach přirozený, zhmotněný v zbrusu novém atomovém hřibu. Odcizení bylo prostým synonymem smutku a bezradnosti. Nemohli tušit, že stýskat si po vesnické idyle je hloupost, že avantgardy jsou spolky nebezpečných šílenců, že nový člověk je přelud.

Moje opruzená duše si v odcizení doslova rochnila. Čekal jsem na Godota, civěl do Tatarské pouště, zmáhala mne nevolnost, a proces byla zhruba jediná věc, o níž nebyla nouze. Cizince jsem používal jako test spřízněnosti. Kdo měl rád Mersaulta, měl to u mne dobré. Miloval jsem na něm vše, vyjma Camusovy neschopnosti nalézt Mersaultovi věrohodný motiv vraždy. Bezdůvodnost jeho činu s ním totiž nejenže neladí, ale přímo mu protiřečí. Proč by zabíjel člověk smířený se svým životem a nemající co nabídnout? Bezbožný člověk je protinožcem člověka iracionálního. Kdyby byl odsouzen k smrti za zabití nevyléčitelně nemocného přítele, získal by jeho příběh na neúprosnosti bezmála osudové.

Mýtus o Sisyfovi jsem sháněl pět let. Okopírovat skripta se podařilo jen díky fabrice, kde se dalo uplatit muže pověřeného dozorem nad zařízením tak vzácným, jakým bývala fotokopírka. Člověk revoltující se v překladu nevyskytoval. Další z důkazů Camusových kvalit. Dešifrovat jsem ho musel s polským slovníkem v ruce.

Čekání a nuda nejsou synonyma, ale často se překrývají. Čekání lze vcelku snadno pohřbít čtením nebo jiným pozorováním. Zděsil jsem se teprve v okamžiku, kdy jsem se u píchaček v pondělí ráno přistihl, že se těším na páteční odpoledne. V podstatě nic menšího než těšení na smrt. Štěstí, že se mi nepodařilo nalézt přijatelnější obživu. O tom, jak bych byl dopadl, kdybych se byl včas nevzpamatoval, si mohu udělat představu ze setkání s tehdejšími spolupracovníky.

Mladý člověk nežije ve vlastním světě, bývá obyvatelem světa těsně před svým narozením. A miluje ty, kdo mu dokážou poskytnout popis zmatků, které přijal za své, protože na vlastní se ještě nevzmohl. Jev nanejvýš pochopitelný, obvyklý způsob nechat za sebe mluvit druhé, protože jsem se ještě mluvit nenaučil. Jaký lepší balzám na němotu než patos a silácká gesta? Příčinou běžný nedostatek zájmu ze strany dam i kumpánů. Furt stejná biologická zhrzenost, jen shodou okolností nikoli budovatelská nebo jinak esesácká. Potíž spočívala výhradně v tom, že já jsem byl tehdy ještě někdo jiný. Já jsem nebyl já, ale moje představa o tom, jak bych si přál, aby mne viděli ti, o jejichž přízeň jsem usiloval. Příčiny mé nespokojenosti zcela jiné než u těch, o nichž se jsem se domníval, že mi mluví z duše.
Mašinérie už sice neměla takovou páru jako v dobách poválečného zápalu, kdy na deset let kriminálu stačil jeden neuctivý dopis, ale na nedostatek zájmu domovních důvěrníků jsme si věru stěžovat nemohli. Nikoli samota, ale permanentní dozor byl každodenním chlebem mé generace, která nebyla ani lost ani beat, nýbrž oblbovaná a pro zlost. Neměl jsem ponětí o tom, jak špatně na tom jsem a co vše mne nečeká. Jenom můj pocit bezmoci byl podložený. Chandra byla jak projevem mladického konformního světobolu, tak i následkem zjištění, že nemám na nic vliv. Jakmile se nedůvěra stane chronická, dochází k proměně, jež se projevuje podezíravostí. Nebo obezřetností, záleží na tom, za jaký konec ji člověk vezme. Proměny cizoty jsou plné inspirace. Potěšení se přesouvá do míst ještě nedávno osídlených nelibostí. Pramálo záleží na vztahu k okolí, rozhodující jsou pocity, které v něm vyvolává budoucnost.

Baudelairovskou strategii spočívající v hledání krásy dosud nespatřené už nebylo možné použít. Náš úkol byl poněkud těžší: bránit se ošklivosti obsažené v pětiletých plánech, bránit původní obsah zneužitých slov. Potřebu mladistvého sdružování nahradila záliba v depresích.

V té době jsem ještě neměl ponětí, že to, co v mých předchůdcích vzbuzovalo obavy a úzkost, je už mým domovem, který budu jednoho krásného dne, jenž už nastal, postrádat. Teprve mnohem později mi došlo, že nemám dokonce nic, po čem by se mi mohlo stýskat. V první generaci byla vykořeněnost ještě neštěstím, v druhé už samozřejmostí, ve třetí předností. Protože i tato doba přinesla sladké plody: konečně zmizel důvod se někam štvát, protože naprostá většina tvrzení dopadajících na naše hlavy byla zjevně slabomyslná. Věcí zasluhujících pozornost zbylo tak málo, že by bylo uměním je přehlédnout. Ale i takoví umělci se našli a nebylo jich málo. Království ani, ani. Ani s oportunisty, ani se zachránci. Ani vpřed, ani vzad. Dokonce i extrémy pozbyly valnou část přitažlivosti. Podobně jako v posledních třech tisících letech. Přinejmenším. Za námahu stála jen obrana před vlastním oprávněným znechucením. Cizota promluvila srozumitelnou řečí, stačilo se zaposlouchat. Tomu však často bránila hudba. Odcizení snad, ale na druhou. To, co bylo pro mé vzory bezútěšnou pustinou, se stalo mým důvěrně známým světem, jehož mizení jsem prožíval jako Sitting Bull příjezd transkontinentálního vlaku.
 

Beseda „Normalizace 80. let a nezávislý život vs. normalizační stereotypy dnes“ / D. Němcová – A. Drda

9.7.2012

Zveme Vás na další doprovodný program k výstavě Viktor Karlík: Podzemní práce / Underground Work: v pondělí 16. července od 17 hodin se v přednáškovém sále výstavní síně „13“ Západočeské galerie v Plzni (Pražská 13, Plzeň) uskuteční beseda s Danou Němcovou a Adamem Drdou „Normalizace 80. let a nezávislý život vs. normalizační stereotypy dnes“.

Výstava potrvá do 19. srpna (otevřeno denně kromě pondělí 10–18).
Video k výstavě a publikaci: https://vimeo.com/44008934

Těšíme se na viděnou.
 

Večer Revolver Revue k výstavě Podzemní práce

25.6.2012

Zveme Vás na Večer Revolver Revue tuto středu 27. června od 18 hodin ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie v Plzni u příležitosti výstavy Viktor Karlík: Podzemní práce/Underground Work. Bude představeno nové číslo Revolver Revue, Jáchym Topol bude číst ze svých textů z osmdesátých let a Michael Špirit promluví na téma „Pozemská poezie – literatura na zemi a v podzemí“.

Těšíme se na Vás!
 

Podzemní práce / RR spot + komentovaná prohlídka s P. Pečinkovou

18.6.2012

Zveme Vás ke zhlédnutí RR spotu „Viktor Karlík: Podzemní práce / Underground Work“ a na komentovanou prohlídku výstavy, spojené s touto knihou – ve středu 20. června bude výstavní síní „13“ Západočeské galerie návštěvníky provázet od 17 hodin Pavla Pečinková.


 

Podzemní práce / RR spot + komentovaná prohlídka s P. Pečinkovou

SKRZ NA SKRZ / 15. a 16. 6. 2012 / Střelecký ostrov

14.6.2012

Srdečně Vás zveme na 2. ročník festivalu SKRZ NA SKRZ, pořádaný studenty AMU a VŠUP, který proběhne 15. a 16. června 2012 na Střeleckém ostrově. 

Návštěvníci budou mít možnost zakoupit Revolver Revue, knihy z Edice RR a trika a tašky RR s výraznou slevou! 

Těšit se můžete i na bohatý festivalový program – více na www.skrznaskrz.cz.

Zveme Vás / Cena RR pro Bohumila Doležala jíž tento čtvrtek

12.6.2012

Prestižní Cenu Revolver Revue za rok 2011 obdrží kritik Bohumil Doležal

Cena v podobě bronzové plakety od Viktora Karlíka s variací na logo RR bude předána ve čtvrtek v 18 hodin na slavnostním Večeru Revolver Revue v pražské kavárně Malá ryba, Křemencova 21, Praha 1. 

V prodeji bude i nové číslo Revolver Revue.

Jste srdečně zváni!

Zveme Vás / Cena RR pro Bohumila Doležala jíž tento čtvrtek

Neprakta vs. Revolver Revue / Soud odročen

11.6.2012

Odvolací soud v případu Neprakta vs. Revolver Revue byl odročen na úterý 12. června od 9 hodin. Jednání se uskuteční u Vrchního soudu v Praze (Náměstí Hrdinů 1300, Praha 4) v jednací síni č. 7, 1. patro, č. dv. 106.

Karikaturista Jiří Winter-Neprakta žaloval Revolver Revui kvůli knize Háro, v níž je reprodukováno několik karikatur vlasatců, které Neprakta před rokem 1989 publikoval v normalizačním tisku. Více o knize a ohlasech na ni i na kauzu s ní spojenou je zde

Pozvání na knižní jarmark / KNIHEX 2012

4.6.2012

Srdečně Vás zveme na 2. ročník knižního jarmarku Knihex, který se bude konat v neděli 10. června od 10 do 20 hodin na pražské náplavce pod Rašínovým nábřežím (mezi Palackého a železničním mostem).

Revolver Revue, knihy z Edice RR, originální trika a tašky z naší produkce za mimořádné ceny!

Kromě prodejních stánků dalších nakladatelství se můžete těšit na bohatý doprovodný program – animační, knihvazačskou a sítotiskovou dílnu apod.

Více na www.facebook.com/Knihex.

Těšíme se na Vás!

Pozvání na knižní jarmark / KNIHEX 2012

Cena a Večer Revolver Revue / Malá ryba

30.5.2012

Letošní slavnostní předání Ceny Revolver Revue se uskuteční ve čtvrtek 14. června 2012 od 18 hodin na Večeru RR v kavárně Malá ryba (Křemencova 21, Praha 1).

O dalších podrobnostech Vás budeme brzy informovat.

Těšíme se na Vás!
 

Neprakta vs. Revolver Revue / Soud pokračuje

28.5.2012

V úterý proběhne odvolací soud v případu Neprakta vs. Revolver Revue. Koho případ zajímá: jednání se uskuteční 29. května v 11 hodin u Vrchního soudu v Praze (Náměstí Hrdinů 1300, Praha 4) v jednací síni č. 7/1. patro, č. dv. 106.

Karikaturista Jiří Winter-Neprakta žaloval Revolver Revui kvůli knize Háro, v níž je reprodukováno několik karikatur vlasatců, které Neprakta před rokem 1989 publikoval v normalizačním tisku. Více o knize a ohlasech na ni i na kauzu s ní spojenou je na http://revolverrevue.cz/vzpominky-a-dokumenty.

 

Pozvání – J. H. Krchovský / autorské čtení

23.5.2012

Dovolujeme si Vás pozvat na autorské čtení J. H. KRCHOVSKÉHO, které se uskuteční u příležitosti výstavy a vydání knihy VIKTOR KARLÍK: PODZEMNÍ PRÁCE / UNDERGROUND WORK v pátek 25. května od 18.15 ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie v Plzni, Pražská 13, Plzeň.

Výstava potrvá do 19. srpna (otevřeno denně kromě pondělí 10–18) a při její příležitosti se bude konat také:

20. 6. v 17.00 – Komentovaná prohlídka výstavy s Pavlou Pečinkovou

27. 6. v 18.00 – Večer s Revolver Revue: Jáchym Topol čte ze svých textů z osmdesátých let, Viktor Karlík a Terezie Pokorná představí letní číslo Revolver Revue a Michael Špirit promluví na téma Pozemská poezie – literatura na zemi a v podzemí.

16. 7. v 17.00 – Normalizace osmdesátých let a nezávislý život vs. normalizační stereotypy dnes / beseda s Danou Němcovou a Adamem Drdou

31. 7. v 17.00 – Komentovaná prohlídka výstavy s Pavlou Pečinkovou

9. 8. v 17.00 – Milan Kohout: undergroundová „Druhá kultura“ osmdesátých let v Plzni: vyprávění, čtení, dobové diapozitivy a filmy
 

V Edici Revolver Revue právě vyšlo:

21.5.2012

Viktor KARLÍK: PODZEMNÍ PRÁCE / UNDERGROUND WORK
Zpětný deník / Retroactive Diary)

Obsáhlá kniha přesahující formát obvyklé výtvarné monografie ukazuje nejen Karlíkovy obrazy, plastiky, grafiky a jiné artefakty převážně z osmdesátých let, ale podstatným způsobem poukazuje i k širšímu kontextu undergroundového života a kultury v poslední dekádě před pádem komunismu v Čechách.
Více o knize.
Objednávejte s výraznou slevou.

Vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Západočeské galerii v Plzni (Výstavní síň „13“), která potrvá do neděle 19. srpna.

 

V Edici Revolver Revue právě vyšlo:
V Edici Revolver Revue právě vyšlo:

Pozvání / Viktor Karlík – Podzemní práce / Underground Work

7.5.2012

Viktor Karlík
Podzemní práce / Underground Work
Osmdesátá léta / The Eighties

vernisáž v úterý 15. května 2012 v 17. 00 hodin
Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň „13“, Pražská 13

zahájí Roman Musil, úvodní slovo Pavla Pečinková
výstava potrvá do neděle 19. srpna
otevřeno denně kromě pondělí 10–18

 

Pozvání / Viktor Karlík – Podzemní práce / Underground Work

Ivan Matoušek / Mezi obrazy / České centrum Paříž

2.5.2012

Dovolujeme si pozvat Vás na výstavu autora Revolver Revue Ivana Matouška „Mezi obrazy / díla z let 1973–1996“, která bude probíhat od 3. května do 9. června 2012 v Českém centru v Paříži.
Více zde a na www.czechcentres.cz/paris.
 

TOMÁŠ GLANC / NOVÉ SVĚTY NOVÝCH OBRAZŮ

23.4.2012

Zveme Vás na přednášku Tomáše Glance „Nové světy nových obrazů“, která se koná ve čtvrtek 26. 4. 2012 od 18:30 v Českém centru Praha (Rytířská 31) u příležitosti výstavy současného ruského umění. (Více na www.prague.czechcentres.cz)

Součástí přednášky, zaměřené tentokrát na výtvarné umění, bude i představení knihy Souostroví Rusko / Ikony postmoderní kultury, která vyšla jako 57. svazek v Edici RR.

Jindřich Pokorný (nar. 12. 4. 1927 v Praze)

12.4.2012

Dnes se dožívá osmdesáti pěti let Jindřich Pokorný, překladatel, literární historik, iniciátor a účastník řady nezávislých aktivit a dlouholetý spolupracovník Revolver Revue.

Je autorem mnoha esejů, edičních projektů a překladů, zejména poezie, z němčiny a francouzštiny – v roce 1998 obdržel Státní cenu za překladatelské dílo. Do češtiny přebásnil např. díla Voltaira, V. Huga, R. M. Rilka, básníků pařížské bohémy nebo P. Emmanuela, ale také Goethova Fausta, Rostandova Cyrana z Bergeracu či dramata H. von Kleista a hry Vídeňského lidového divadla. Mimořádný zájem věnoval středověkému písemnictví: do češtiny převedl například epos Píseň o Nibelunzích a – jako vůbec první – klíčový rytířský román Wolframa z Eschenbachu Parzival.

V období normalizace se významně podílel na činnosti disentu, např. založil Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělaní (1981), po listopadu 1989 mj. předsedal Nadaci R. M. Rilka.

Jindřich Pokorný pravidelně publikoval v Revolver Revue a Kritické Příloze RR (viz bibliografie), např. esej o praktických dopadech skautské výchovy v dospělém životě, výbor z knihy Ivana Herbena Žalujeme v Norimberku či blok o Prokopu Drtinovi. V RR č. 39/1999 vyšel s Jindřichem Pokorným rozsáhlý rozhovor.

Před dvěma lety vydal knihu o osudech málo známé demokratické odbojové skupiny Parsifal ve II. světové válce, v současnosti dokončuje rukopis práce věnované některým nezmapovaným kapitolám českého disentu, především v souvislosti s česko-francouzskými vztahy.

Jindřich Pokorný (nar. 12. 4. 1927 v Praze)