V letošní jarní RR otiskují své básně z poslední doby Jaromír Typlt a J. H. Krchovský: „Od dětství trpěl jsem pocity viny: / všichni jsou normální, jen já jsem jiný… / dozrál jsem k úlevě (nevelké…) vloni: / vždyť já jsem v pořádku! Jiní jsou oni“. Štěpán Hamajda je autorem Sonetů. „Můj kraj je jako poutač na dort z dětských nehtů. Ale na konci měst opravdu rostou děsivé slumy plné nebožáků, kteří se chytí na slogan ČISTÁ PŘÍRODA NA KRAJI MĚSTA / NÁJEM JIŽ OD 700 na metr čtverečný. Na billboardu je hipster, jehož měsíční příjem pohltí vydávání rebelských plakátů a masáž kníru a polobotek, které nosí aspoň proto, aby se z úcty ke světu odlišil od jiných polobotek,“ píše Patrik Linhart v jedné ze svých měsíčních povídek z loňského roku. Martin Mařík je autorem prózy Olympos Mons: privátní genocida, z níž publikujeme ukázku. Netradičně přistoupil k rubrice Sedm Jakub Guziur: vybral a komentuje sedm výjimečných děl z oblasti konkrétní poezie.

Kanadskou spisovatelku Danielle Dussault představují její české překladatelky Věra Koubová a Zuzana Šťastná výběrem ze dvou rozsáhlejších textů Mosty (Ve spojení s Prahou) a Libera me. V jednom z nich čteme: „Zatímco se slunce ještě zdráhá vyjít nad Prahu, vypráví potrubí této velké budovy příběhy noci. Nezvučný praskot, přidušené mumlání, chraplavá zakašlání, lupání kloubů: z nitra bytů procitá celý shluk hluků. Člověk by uvěřil, že se tu v těch roztroušených zvucích schází veškerý život. Rozličné a rozčeřené ranní tóny vyprávějí lépe než kdo jiný o soukromém životě Pražanů.“